S potěšením vzpomínám na hodiny, dny, noci, chvíle, kdy jsem snil s otevřenýma očima a chtěl jsem tam být. Chtěl bych říci „tak to bylo“, ale nemohu. Proč jsem zůstal nehybný a nehnul se? Koho jsem se sakra bál?! Proč jsem na to odmítl myslet?
... A chtěl jsem, a ... cítit. Promiňte.