Po tom, co se stalo v posledních dnech (vůně naftalínu, povídání, myšlenky, přátelé, přání, káva, šálek atd.), jsem se teď pokusil na chvíli zastavit a zeptat se sám sebe, jestli je všechno OK. Ano! Je to v pořádku, protože už nepotřebuji „Dodatečné čtení“ zasílané denně e-mailem. Raději vidím jen předmět, zavřu email a uvědomím si, že to, co cítím, je důležitější a reálnější než to, co je tam napsáno. Už mě to nezajímá.
K pochopení určitých věcí a k životu nepotřebuji „Dodatečné čtení“. Před pár dny jsem si myslel, že se vše změní k lepšímu a cítil jsem se provinile za to, co jsem udělal. Neudělal jsem nic špatného. Miluji barvy, sny, touhy, těla, předměty, zvyky.
Je zvláštní, že teď usínám a probouzím se za zvuku klávesnice. A víš co je divný? Že se cítím dobře. Dnes jsem se probudila v "záplavě" barev. Tiše mluvili v čele postele, aby nerušili mé sny. Modrý byl v mé mysli a věděl všechno. Úplně všechno. Žlutý a černý se musí ještě hodně učit, aby mi porozuměli.
- "Získali jste půdu pod nohama"
- Využiji to ve správný čas.
Příjemný večer!
A. Díky!
